Covid 2020

NIKDY VÍCE! 

Jsou vzpomínky, které bych fakt ráda navždy vymazala ze své paměti, ale zatím to nějak nejde...

Fotoreport z kovidária říjen - listopad 2020

VĚNOVÁNO VŠEM ZDRAVOTNÍKŮM

TMA NA KONCI TUNELU - Tam, na konci areálu, byla jedna z mnoha narychlo zřízených kovidových stanic, kam mně převelili

COVID 19 - Podávání krevních derivátů bylo na denním pořádku

DVĚ SESTRY - Střídaly jsem se po cca 2-4 hodinách dle náročnosti oddělení, tedy aktuální skladby pacientů 

U LŮŽKA - Tak jsme vás viděly, milí pacienti, když se nám zamlžily štíty...

ČEKÁNÍ NA INFUZI - Čistou a infekční zónu oddělovala obrovská zástěna pověšená u stropu na kovovém lanku, v níž byl jen malý otvor pro předávání...třeba infuze

TEPLOTKA - Lejstro, kde má pacient napsáno vše, co se s ním má dít... 

NA NOČNÍ: JEŠTĚ 5 MINUT, PROSÍM! - ...a šup zpátky do overalu

KÁVIČKY - ...i světloulinké chvilky tam byly... 

POTŘEBUJI 4 PODLOŽKY! - Komunikace mezi sestrami v infekční a čisté zóně probíhala různě...ale vždy fungovala

PŘEDÁVKA - Vlevo nahoře jsou nachystané medikace pro pacienty a vpravo dole - jen je převzít a jít podat. Nic složitého, že?

KONTROLA - Dodnes slyším to šílené, hlasité a namáhavé lapání po každém dechu našich pacientů v kontrastu s lehoulinkým probubláváním podávaného kyslíku 

EXITUS - nebo-li úmrtí. Byl na něj vytvořen speciální postup a šanon. Co dodat...

ODCHOD - I přes veškerou naši snahu a péči o pacienty jsme se musely smířit s tím, že smrt v přímém přenosu bude naším denních chlebem. A to fakt nechcete!

VOZÍKY - Dětská kresba na stěně chodby ještě umocňovala infekční bezmoc 

MARNOST - a vyčerpanost... Proč se to všechno dějě?!?